close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tajemství srdce-5.díl

13. srpna 2008 v 22:47 | slecnaZuzi |  Komix Tajemství srdce

Vše jsem měla hrozně rozmazané,na krku mě cosi pálilo a moje hlava se šíleně točila.Všechno jsem viděla jakoby z dálky a zdálo se mi,že létám,ale to je samozřejmě blbost.Oči mě taky pálily a já absolutně nevěděla co se děje.Z dálky jsem slyšela řehtání Soneta a šplouchání vody.Náhle jsem se probrala.
Otevřenýma očima jsem už trochu viděla.Sice se mi ještě všechno vlnilo a bělilo,ale už jsem viděla.Slyšela jsem nádherný zvuk,který jsem slyšela jednou v životě a chtěla ho slyšet zas.Písek,lépe řečeno kopyta koně v písku.To křapání,to boření do něj....prostě jedním slovem.....nádhera! Po chvilce se mi oči už rozkoukaly a já se konečně odvážila pohnout.Nemohla jsem tomu uvěřit! Seděla jsem na nádherném koni,cítila lehký mořský vánek a vzduch a viděla písečnou pláž a moře.Nad ním poletovalo pár racků a tahali se o ulovenou rybu.
Slezla jsem ze Soneta a oba jsme si užasle prohlíželi palmy,kokosy,písek a prarůzné keře,které člověk může najít jen v tropech.I Sonet vypadal užasle,hodně užasle.Pysky měl lehce rozevřené a oči vykulené (asi jako já).Zírali jsme a zírali.To hrobové ticho najednou prolomily slova:
"No...páni....já nevim co říct.Nemůžu,prostě nemůžu tomu uvěřit! Kde to sakra jsme?"
Pak se ozvalo jedno ÁÁÁÁÁÁÁ,na to druhé ÁÁÁÁÁÁÁ.A pak dvojhlasné PANEBOŽE.Zírala jsem na Soneta.Sonet zíral na mě.Ano přesně tak! Tu větu jsem neřekla já,tu větu řekl ON! ON! Kůň! O můj bože!!! I on vypadal zděšeně,nechápu proč,já měla rozhodně větší důvod.Já v tom rozhození kydla na zadek do písku,kdyby tam ten písek nebyl,mám asi pěkně naraženou kostrč.Dlouho jsem opět zírali,tentokrát jeden na druhého.Pak jsme ticho prolomila já:
"Ty...ty...ty mluvíš?"
"Já? Jaktože ty mi rozumíš?! Já to nechápu!"
"Tak to jsme dva! A co tu vlastně děláme,ty jsi nás sem vzal!"
"Já nevim! Prostě mi všechno řikalo,aby jsme se projeli,aby jsi na mě nasedla a pak jsem byli tady! Já vžně nevím co to má bejt nebo co! Ale jsem zmatenej!"
"To já taky! Ale co budem dělat? Já chci domů!"
Začala jsem poněkud asi otravně fňukat jako malej fakan.Pak se ozval další hlas,opět se ozvalo dvojité ÁÁÁÁÁ.
Za takovou velkou šedou zdí se ozval ten hlas.Přišli jsme blíž.
"Zdravím vás,já se jmenuji Amuela a jsem taky jedna z Vyvolených.Vy dva patříte ke strážcům a především k sobě.Ty Mandy ovládáš čtení myšlenek a telekinezi.A ty Sonete máš schpnost přemisťovat se mezi světy a umíš lidem i zvířatům vsigerovat co chceš.Oby si teď budete myslet,že jste se zbláznili,ale je to pravda.Jednou pochopíta.A co je vlastně vaším úkolem? Chránit nevinné.Musíte se postarat o to,aby všichni vinny byly obviněni a všichni nevinni zachráněni.Než se zeptáte,jak to máte asi udělat,řeknu vám to.Ucítíte to,nepteejte se jak,poznáte to a v tu chvíli budete přesně vědět co dělat.Nebojte......přijde váš čas!"
Oba jsme (už zas!!!) zírali.Kdo by ale v takovou chvíli nezíral ne? Já nevěděla jestli se mám smát,brečet nebo jásat.Sonet zvolil možnost jedna.Začal frkat a řehtat na celé kolo až to vyplašilo i racky,kteří se vzdálili.Já nevim proč,ale tak trochu jsme na to veřila,asi jsem byla prostě navedená.Najednou se zase všechno začlo točit......hlava,svět.....hlasy...všechno! Už jsem necítila moře a vánek...
"Cooooooooooooooooooo????":zajekla jsem aniž bych chtěla.Prudce jsem otevřela oči a vzpřímila se.Koukala jsem.Byla jsem zas doma.Viděla jsem na svůj dům a zahrádku.A taky jsem viděla Soneta.Koukla jsem se na něj.Všechno mi to připadalo jako sn,ale divné bylo,že předtím jsem ležela na zemi a teď jsem na balíkách sena.A taky mě pořád něco pálilo na krku.Už mě to začlo štvát tak jsem pracně sehnula hlavu a udiveně koukala na můj přívěsek od mámy.
Svítil.Hodně svítil.Do dálky až mě z toho začaly svědit oči.I Sonet odvracel hlavu jak to zářilo.Pořád jsem nevěděla jestli to byl sen nebo pravda.Opravdu mě to už začílo děsit.Cože to v tom snu bylo? Že ovládám telekinezi a čtení myšlenek? Zvláštní.Že to byla pravda jsem se mohla přesvědčit jen jednou věcí a to Sonetem.
"Sonete?"
Kůň pozvedl hlavu a koukal na mě,ale nic neříkal.Asi to byl vážně sen.Přece by něco řekl ne? Alespoň třeba "No?" nebo něco podobnýho,co se říká na otázku jména.Ach jo.Kdyby to byla pravda,docela by mě to sice děsilo,ale zároveň by to bylo asi zvláštní.Zkusím to znovu.
"Co se tu stalo?"
"Já nevím,nějak jsme se dostali sem..."
"Takže to neby sen???"
"Řekl bych,že ne."
Páni,takže...já s ním vážně mluvím.Nebo jsem se zblánila? A neo mi tak moc chybí koně,že si je musím představovat a dokonce za ně v mysli i mluvit,hmmm taky možnost.
Pomalu jsem se zvedala a Sonet na mě zvědavě koukal.Bolela mě hlava a zadek,ale snažila jsem se to nevnímat.Potřebovala jsem si odpočinou.Hned jak to udělám,vydám se do knihovny najít něco o telekinezi.Mohla bych to sice najít na internetu,ale někdy,když tam hledám něco o zvlášních věcech či magii se ten podělanej comp zasekne a ne a ne se odseknout.Navíc čtu ráda,tak si i něco půjčím na čtení,nějaký romány a něco o koních.Chtěla jsem si jít odpočinou do pokoje,ale když jsem vvstala,podlomily se mi nohy a já spadla opět na zadek.
Tak jsem se položila na záda a přemýšlela a relaxovala.A koukala na nebe.Sonet se popásal kolem mě.V tu chvíli jsem vůbec nemyslela na svět,na problémy,na tátu.Jen jsem prostě odpočívala a nemyslela na nic.Vůbec na nic.Po chvilce se mi samy zavřely oči a já propadla spánku.
___________________________________
"Amando!!!!! No tak Amando,kde jsi sakra?!"
Škubla jsem sebou.To byl táta.Kříčí na mě z kuchyně,co asi chce?! Musim tam rychle přilítnout,jinak se po mě bude shánět a uvidí Soneta a to nechci! Rychle jsem vstala a oprášila si kalhoty.Energie už mi teď nescházela.Byla jsem jak na pérách.
"Sonete,honem jdi se prosím schovat do kůlny a pokud možno moc nevylejzej,spíš vůbec ano?"
"Jasně"
Sonet se rychle otočil a kráčel ke kůlně.Pozorovala jsem jeho houpající se zadek s ocáskem,vypadal strašně roztomile xD.Pak jsem si vzpoměla na tátu a s hrůzou v těle jsem se rychle blížila ke kuchyni a jejímu obyvateli.Docela jsem se bála,co po mě chce,obvykle řve trošku méně.Těsně než jsem vešla do kuchyně jsem uslyšela tátův hlas:
"Já se na to vys***! Hernajs!!!"
 


Komentáře

1 Lucy ~ tvé SB <3 Lucy ~ tvé SB <3 | Web | 14. srpna 2008 v 9:45 | Reagovat

Supr :D

2 Janča Janča | E-mail | 14. srpna 2008 v 10:08 | Reagovat

Ahoj hlásnite prosím pro mě na www.blogisek611.blog.cz první kolo SONB jsem tam jako Janča všem moc děkuju a kdyby jste potřebovaly hlasy tak napište....Diky Janča

Jo a ještě chci dodat kouknite se na www.vsichny-spolecne.blog.cz heslo je 12345678

P.S Moc hezkej blog jen tak dál.

3 Janča Janča | E-mail | Web | 14. srpna 2008 v 15:03 | Reagovat

Super!

4 Elis Elis | 17. srpna 2008 v 18:03 | Reagovat

Good :)

5 ili ili | E-mail | Web | 27. srpna 2008 v 23:40 | Reagovat

Už se těším na další díl XD

6 any any | Web | 30. srpna 2008 v 11:43 | Reagovat

ahojky....tan komix je úžasněj...hele projiždla sem ti blogem a máš ho moc nádhernej...víš hlavně ty desingy sem si všimla že poslední dobou děláš opravdu nadherny a ja nic hezky nevytvořim.Vhtěla sme tě poprosit jesi bys mi nemohla nějakej podzimní desing udělat...???představovala bych si ho do oranžova s nějakyma barevnyma listama aby byl teplejší a samozzřejmě s koníkama.....ty sou muj život řeba tyjle koně nahoře sou nadherny a všechny tvy desingy sou nádherny"!!!Tak pls jesi budes tak hodná??Děkujumto moc a pls odp.Pa

7 Bafík Bafík | 4. září 2008 v 16:36 | Reagovat

dáááááááááááááááál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama