

Ale pak jsem se přece jen odvážila přiblížit.Přišla jsem o krok blíž.A ještě kousek,ještě kousíček.Ne! Radši ne,třeba je nemocnej...Co s ním??? Nemůžu ho vyhodit.Zatím mu tady udělám provizorní stáj.Jen to tu musím uklidit.

Zatím jsem ale stála u koně a pozorovala ho.A on pozorval mě.Bylo na něm něco zvlástního...Byl moc pěkný a zvláštní.Takovéhle zvláštní odznaky jsem na koni ještě neviděla.Na pravé zadní nožce měl šedou nadkolenku a nějaké zvláštní znamení,takový pruh s hvězdami.No a na hlavě šedou lucernu.Pak jsem se dala do úklidu,kůň,jakoby nechtěl zavazet,mi vždycky uhybal.


Bordel tam byl fakticky slušnej.Samý lahvičky,barvy (jééé moje barvy!),štafle,staré hračky,knihy,koše,sošky,papíry,staré věci od koní (jů,ty se teď budou hodit),zrcadlo,seno,krabice a několik dalších blbostí.Všechno to uklidit nedalo zas tak moc práce,jen jsme to poodsunovala ke stranám a uvolnila levou stranu místnosti.

Po úklidu jsem mu "vystavěla" "box".Když jsem se na něj zas tak koukala,ten kůň se mi poklonil! Né já nekecám! On dal hlavu dolu a a a a a poklonil se! Nevěděla jsem co to má být nebo co mám dělat.Tak jsem kývla hlavou a chtěla odejít.Ani nevím proč,ale musela jsem se zas otočit a vrátit.Stála jsem teď od toho koně kousek.

A zase jsme se na sebe dívali.Ani jeden se nehýbal.Ani jeden z nás nedýchal (to je metafora samozřejmě,nechci se udusit).Ani jede z nás nemrkal (omg,to bych si vyvalila bulvy!) .Jen jsme stáli a koukali.Na sebe.Jeden na druhého.Váhala jsem.Mám nebo nemám? Moje ruka nebyla daleko od jeho čůmáčku.A vypadal,jakoby chtěl abych ho pohladila.Pravačka se mi začala lehce vrtět a třást.

Jeho nos se taky naklonil blíž ke mě.Oba jsme se lehce přiblížili.Koukali jsme si do čoí a zároveňa na své přibližující se části.A pak jsem natáhla ruku,on nos.A naše části se dotkly...jakmile se to stalo,ozvala se obrovská rána.Oba jsme se hrozně lekly a uskočily od sebe."Co to bylo?" ptala jsem saba sebe (nebo toho koně?).

Koukala jsem se nahoru.Střešním oknem.Bouřka? To je přece blbost! Venku bylo modré nebe bez mráčku!Chvilku jsem pozorovala oblohu a pak jen otevřela pusu nad tím,co se venku začalo dít! Lapala jsem po dechu a čuměla jak vyvoranec!

Venku se úplně setmělo a hřmělo! Byly to obrovské rány! Jak kdyby byla válka.I ten kůň bez dechu koukal nahoru s otevřenou hubou.Já neviděla skoro nic,jen toho koně a okno ven.Ani jsem nedutala.Přišlo mi to zvláštní,nebylo to jako bouřka...ale jako..jako..něco jiného..prostě,nevím co!

Své zraky jsem odtrhla od šedého koně zpět k okýnku a o5 se divila,co se zas děje.Místo černa bylo teď venku jasné světlo a bílo! Celou místnost ozářil jas! O5 jsem nic neviděla,ale tentokrát za to mohlo pálení a vysoké světlo.Sklopila jsme hlavu a mnula si oči.

Pak světlo zase zmizelo,ozvala se další rána a objevila se jakási "hvězda",která chvilinku zářila jasně jak měsíc a pak se vzdálila,až zmizela úplně.Hned nato se obloha o5 vyjasnila,jakoby se nestalo absolutně nic.Stále jsem se nemohla pohnout,byla jsem udivená z toho co se stalo.Ale po chvilce jsem usoudila,že se prostě zbláznilo počasí a vrátila jsem svou pozornost zase ke koni.Kůň...nebudu mu přece říkat kůň! Ale třeba si ho ani nenechám.Budu mu prostě říkat Sonet,jako se jmenoval můj bývalý koník,nejsou si sice vůbec podobní,ale mají něco do sebe.Takže jsem se vrátila k Sonetovi.

Pevně jsem ho obejmula,aby se nebál.Ačkoli vypadal,že už ho taky nic netrápí.Mazlili jsme se,jakoby jsme k sobě patřili už od narození.Já ho hladila po krku a on mi funěl na rameno.Pak jsem ještě přišla blíž a hladila ho i po plecích a kohoutku.To mi zas šťouchal do zad.Připomělo mi to časy,časy Soneta.Ach jo,kdyby tu byl...tenhle koník je taky skvělý,ale není můj,třeba někomu utekl a navíc,Sonet byl prostě Sonet....

Připřela jsem oči a vzpomínala.Ten kůň,jakoby taky vzpomínal...
V Sonetově hlavě: "Ach Anito.....tahle dívka,je sice milá jako jsi bývala ty,ale prostě to není ono.Ale připomíná mi to staré časy,časy s tebou...kdy jsme běhali po louce a hráli si.Tahle dívka je ti dost podobná,jen je vyšší a hubenější,ale ty jsi byla dokonalá..."
Když jsem už nechala hlazení a odstoupila od Soneta a chtěla jít pryč,náhle se mi udělalo děsně zle.Začala se mi hrozně motat hlava a myslela jsem,že budu buď zvracet nebo omdlím....









no ne to je suuuupeeeer už se těším na další díl