Pokračování životního příběhu našeho fríského koně Wayworda....Zastavil jsem.To volání o pomoc bylo silné.Poznal jsem v tom volání koňské řehtání klisny.Okamžitě jsem vyskočil do vzduchu,avšak nějak jsem nepromyslel to,že jsem svá křídla ještě nepoužil a že to ani vlastně neumím.Sletěl jsm teda s velkou ránou zpátky na zem a ryhle se opět postavil na nohy.Pak jsem začal mávat a mávat a mávat a zachvilku už jsem své koňské druhy viděl jen jako mihotající se čárky.Letěl jsem kam mě neslo srdce a zoufalé ržání o pomoc...
Letěl jsem dlouho.Instinkt mě zavedl k jatkům.Tohle místo zná každý kůň,a stejně tak ho každý kůň nesnáší a bojí se ho.Snažil jsem se opatrně sestoupit na zem,ale ztratil jsem rovnováhu a čumákem jsem sletěl přímo do otevřeného přívěsu.Nejprve jsem se lekl.Spatřil jsem koně,bohužel ten už byl mrtvý...Nejspíš se zabil při cestě na jatka,mnoho koní to bohužel nepřežije,neboť je ušlapáno,udupáno a udrceno ostatními a vyděšenými koňmi.Vyděšeně jsem od těla odkráčel,když v tom se mi v hlavě ozval opět onen křik.Šel jsem po sluchu.Vedlo mě to dovnitř,do těch hnusných a studených míst,do těch míst kde zemře každý kůň...brrr! Strašná představa.Ale šel jsem dál.A náhle jsem ji spatřil.Krásnou bílou arabskou klisnu.Byla nádherná,ale její krásnou kůži zdobily ošklivé šrámy a proudy krve.Kdo tohle neviděl na vlastní oči,nedokáže si představit jak hrozně to vypadá.Léta praxe mě už naučila jak vzít věc a přitom zůstat neviditelný.Ale po ruce teď nebylo nic...a pak jsem uviděl červené tlačítko.To je...alarm?Jooo alarm!! Okamžitě jsem k němu přiskočil a čumákem zmáčkl tu věc.Nejprve se ozývalo chrčení a pak se spustili proudy vody a zvonění alarmu.Šel jsem ke klisně a rychle ji zvedal na nohy.Byl čas vypadnout.
"Děkuju.....":šeptla mi do ucha klisna:"....a kdo jsi?"
"Teď není čas ti to vysvětlovat.Řeknu ti to potom":odpověděl jsem.
Vyběhli jsme z té odporné budovy a já klisnu opatrně položil do trávy.Chtěl jsem pomoct i těm ostatním koník co jsou ještě naživu.Vrátil jsem se dovnitř a začal postupně vyvádět jednoho koně po druhým.Za chvilku byli všichni venku.Byl jen čas na to odejít.Nemotorně jsem vysadit klisnu na svůj hřbet a vzletěl.Ale samozřejmě jsem nepočítal zase s tim že moje ubohý křidélka jen ztěžka unesou mou váhu natož váhu dalšího koně...hmmm tomu se řiká prostě pech!Tak jsem ji holt musel nést pěšky.Jeli jsme asi 2 hodiny a byli jsme zase zpátky u stáda.Všichni mě vítali.Klisna se probudila a nastal čas si s ní promluvit.
"Poslyš,krásko.Kdo jsi ty?A jaktože kůň jako ty skončí právě na jatkách?":zeptal jsem se.
"Já se jmenuju Karamela.Na jatka mě dal můj pán,který mě začal nenávidět od doby kdy jsem ho jednou kousla.Pak mi nastal příšerný život.Ale teď se chci zeptat já.Jaktože jsi na volání přiběhl?Kdo jsi a jakto....ee..jaktože...máš křídla???":chrlila ze sebe.
"To je mi líto Karamelo.Já se jmenuju Wayword a jsem,prosím ale nelekej se,duch.Je to pravda to přísahám.od doby co mi zemřela tragicky celá rodiny a já vlastně zemřel taky,jsem duchem který chrání.Lidi a jak vidím,tak i koně.Křídla mi narostla teprve dnes a tak je neumim moc ovládat."
"A co se stalo tvé rodině?":zeptala se Karamela a já si opět vzpoměl na onu tragickou noc...Vše jsem jí vyprávěl a ona smutně naslouchala.Jen přikyvovala a nepřerušovala mě.Potom mi popřála upřímnou soustrast.Pak se celé stádo zapojilo a Karamelu jsme ošetřili.Po šrámech a proudech krve zůstala jen lehce špinavá srst.Ten večer spala kousek ode mě.Pozoroval jsem ji.Byla krásná.Poprvé jsem pocítil v těle prazvláštní šimrání.Myslím,že se se mnou něco děje...










máš nádhernej blog