close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2.díl-Sbohem Susi

26. listopadu 2007 v 13:37 | slecnaZuzi |  Příběh:Osudová bouře

Jak jsme tak projížděli mezi stromy,dostával jsem čím dál větší strach.Blesky oslňovaly vše kolem a hrome ucpávaly bubínky... Byli jsme v tom sami.Jen já a Susi.Pomalu jsme se blížili ke Svodce.Byl jsem čím dál vyděšenější.Susi taky začínala být nervózní.Cítil jsem její strach a proto jsem se jí snažil dávat najevo,abychom vypadli,ale Susi měla asi potřebu si něco dokazovat a tak jsme jeli dál.Už jsme byli u řeky,ze cvalu jsem povolil do kroku a pak zastavil úplně.Hříva mi vála do očí a na rousy u kopyt mi foukal chladný vítr.Rány byly rychlejší a silnější.Susi mě nutila jít blíže k řece,nechtěl jsem,ale uposlechl jsem ji.Přiblížili jsme se.A tehdy se to stalo!
Ucítil jsem ránu do hlavy,srdce mi bušilo a najednou jsem byl celý mokrý a v očích jsem měl vodu.Slyšel jsem jen jak Susi volala mé jméno,slyšel jsem ji kdesi v dáli,kdesi za mnou.Docházel mi vzduch a tak jsem kopak a zmítal sebou.Za chvilku jsem konečně dostal vodu nad hllavu.Uviděl jsem tu šílenou pohromu co se mi děly před očima! Já i Susi jsme se topili v ledové řece Svodka,strhl nás proud,který nás teď táhl přímo na vodopád.Ržál jsem! Kopal! Běsnil! Ale bohužel,život 14tileté dívky jsem už nezachránil.Vlastně asi sebe...
Oba jsme se táhli blíže a blíže a blíže k vodopádu....Susi ječela,slyšel jsem jak jí i padají slzy.Byla k vodopádu blíže než já! Snažil jsem se doplavat k ní,ať alespoň umřeme spolu.Ale nešlo to,proud se mnou házel ze strany na stranu.... A PAK! Se Susiin křik vzdaloval...padala....hluboko a rychle....
"Nééééé Susiiiiiiiiiiiiiii!!!!!":zaržál jsem co mi síly stačily.Bylo pozdě,Susi sletěla a bylo 1% na to že přežije.O můj život už jsem nebojoval,bez Susi neměl smysl,po chvilce jsem už letěl taky,vzpomínal jsem na to jak jsme se poprvé viděly,na to jak jsme spolu jezdili a jak jsme si hráli.Jak mi nosívala pamlsky a jak mě vždycky uměla podrbat za ušima.Pak jsem se ocitl ve tmě....
Probudil jsem se ne nějakém pahorku.Na kopyta mi šplouchala voda a do očí pálilo slunce."Já jsem přežil!":říkal jsem si.Jenže to nebyla tak moc pravda.A navíc jsem CHTĚL umřít... Pak jsem ji uviděl.Její tělo plavalo na hladině,končetiny mělav příšerných polohách.Byla mrtvá! Nežila,panebože...! Susi!!!! Vzal jsem její tělo a dlouho jsem ho jemně mazlil....pak jsem ji vzal na hřbet a nesl domů.Williamsovi se musí dozvědět co se stalo,jinak vše bude ještě horší.
Přišel jsem na statek,ale tady to bylo ještě horší....
 


Komentáře

1 Magda Magda | E-mail | Web | 28. listopadu 2007 v 11:23 | Reagovat

:(((((((((((((((( DALŠÍ PROSIM................ :(

2 martina martina | 4. prosince 2007 v 17:24 | Reagovat

To je super rychle pokracko!!

3 martina martina | 4. prosince 2007 v 17:24 | Reagovat

ale je to moc smutny

4 slecnaZuzi(majitelka blogu) slecnaZuzi(majitelka blogu) | E-mail | 5. prosince 2007 v 9:25 | Reagovat

Já vím,ale né všechno je happiend

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama